Historie organizace
Již v roce 1925 se sešli novoveští včelaři, aby založili „Včelařský spolek v Ostrožské Nové Vsi a okolí.“ Sdružilo se v něm 17 zakládajících členů z Nové Vsi a Chylic. Dohromady měli 115 včelstev.
Včelařský spolek podléhal zemskému ústředí v Brně. Spoluúčast novoveských včelařů v ústředním řízení spolků byla vzhledem k geografickým podmínkám při náročné dopravě do Brna téměř nemožná. Proto v minulosti byla oblast činnosti zúžena vlastně jen na podmínky místní.
Život spolku byl dokumentován a zápisová kniha s kronikou jsou stále k dispozici u jednatele. Právě z kroniky zjistíme, že v první fázi spolek oplýval činností. Do roku 1930 vysadili včelaři lipovou a akátovou alej od zvonice až ke kostelu. Později alej ustoupila potřebám moderní dopravy a existuje už jen ve vzpomínkách starších spoluobčanů. Zatím ještě přežívají lípy kolem hřiště a na pěšince do lázní, i když právě tyto lípy nejvíc utrpěly povodní v roce 1997. Ze záznamu také plyne, že největší snůšku poskytovaly louky (nyní tam máme vodu) a ohnice z polí, která kvetla celé dva měsíce.
Členská základna se obměňovala, včelařů postupně přibývalo. V roce 1932 měl spolek 27 členů a 175 včelstev. V roce 1936 přistoupilo do spolku 18 včelařů z Ostrožské Lhoty. K vzpomínkám na jednotlivé podrobnosti bychom však potřebovali více času a prostoru. Proto se jen zmíníme o tom, že včelařství značně narušila 2. světová válka v důsledku komplikací při povolování schůzové činnosti orgány tehdejšího protektorátu, a také díky nedostatku cukru pro zazimování včelstev. Včelařství však přežilo a po válce dál vzkvétalo. Zlom nastal až po roce 1954. Pak včelařů jen ubývalo a ubývalo. Příčiny byly zřejmě různé, rozhodující ale byly změny našeho zemědělství při násilné kolektivizaci. Úbytek včelařů a včelstev se zastavil až v roce 1974. To je v kronice uvedeno jen 14 členů a 99 včelstev i s lhotskými včelaři. Pod tato čísla už nikdy počet včelstev v naší organizaci neklesl.
V roce 1954 proběhly změny organizačního uspořádání, od té doby nejsme již spolek, ale oficiální název je základní organizace Českého svazu včelařů.
Významné osobnosti novoveského včelařství
Vezmeme-li to chronologicky, tedy od založení naší organizace, tak určitě byli včelařskými osobnostmi všichni zakládající členové zvoleného výboru. Mezi nimi se ale s naprostou určitostí tyčila osobnost místního pana faráře Mořice Lusky. S kolika včelstvy včelařil v kronice zaznamenáno není,
a není to ani podstatné. V kronice včelařů je mu přisuzována největší zásluha o založení Včelařského spolku v Ostrožské Nové Vsi a okolí. Pan farář zakládal i místní mlékárnu, to ale do včelařských stránek nepatří. Jen to potvrzuje, že byl velmi aktivní a činný člověk, proto ho mezi včelařské osobnosti řadíme.
Martin Červenák - byl prvním jednatelem spolku a vydržel plných 20 let až do roku 1935.
Klement Peprník - jednatel spolku od roku 1935 až do své smrti v roce 1955. Tedy také 20 let jednatelské práce. Zemské ústředí včelařských spolků na Moravě mu v roce 1938 udělilo POCHVALNÉ UZNÁNÍ
Josef Zajíc - převzal předsednické žezlo po zemřelém po p. faráři Luskovi. V době svého předsedování měl nejvíce včelstev. Za zaznamenání stojí to, že byl prvním kočujícím včelařem v naší organizaci.
František Boček (lázeňský) - v dosavadní historii asi nejvýraznější osobnost novoveských včelařů. V první řadě je nutné připomenout jeho „služební“ léta. Včelařil od roku 1926 až do roku 1998,
to je plných 72 let. 25 let byl jednatelem spolku a s pečlivostí sobě vlastní vedl kroniku a zápisovou knihu včelařského spolku.
Jan Bělohrad - další předseda spolku, v pořadí již třetí. Včelařil ve velmi pěkném včelíně,
který si vybudoval doma v zahradě. Bylo to takové malé včelařské království. Asi i proto tam v roce 1964 probíhal okresní kurz chovu matek.
František Petřík - žádnou funkci ve spolku nezastával. Byl jen znám, že nechyběl snad na žádné akci, kterou organizace pořádala, ať to byla přednáška, nebo brigáda svolaná k vysazování stromků. V osobnostech novoveského včelařství ho uvádíme pro jeho dlouhodobé členství. Vstoupil do spolku v roce 1939 a byl členem až do své smrti v roce 1999.
Ludvík Jelének - členem spolku byl od roku 1949. Nutno podotknout, že byl členem včelařské rodiny. Včelařil jak jeho otec, tak i bratr. Do historie spolku se zapsal svou vůlí včelařit po mozkové příhodě. Byl značně postižen sníženou pohyblivostí, přesto s pomocí manželky včelařil jednou rukou ještě plných 8 let, téměř až do své smrti.
František Nešpor - patří již mezi služebně nejstarší včelaře. Od počátku je jednatelem základní organizace a od roku 2005 je jednatel i okresního výboru. V základní organizaci byl průkopník nástavkového včelaření. Začal s výrobou nízkých nástavků z odpadového dřeva a sololitu.
Svůj nápad předváděl i na semináři nízkonástavkových včelařů ve Vranově nad Dyjí. Jeho systém převzalo již několik místních i cizích včelařů. K zaznamenání stojí jeho publikování článků s včelařskou tématikou v regionálním tisku a v časopise Včelařství. Vrcholem jeho publikační činnosti bylo vydání knížky „Včelí království v nákladu 2000 kusů. Je rovněž tvůrcem Včelí naučné stezky.
V propagaci včelařství se zaměřil na školní mládež. Především svými besedami a přednáškami přímo
ve vyučování přírodopisu získává mladé adepty včelaření a právě tato činnost vedla k založení včelařského kroužku. Dnes má již více jak desetiletou tradici. Díky jeho působení se značně omladilo
i složení naší organizace.